Stěhování. Že by předposlední?
25. 10. 2010 (16:00) napsal Figy (Petr Fiala) | žádné komentáře | kategorie: SCV
Na rok a půl opouštíme Skautské centrum Vinice, aby nás v areálu vystřídala technika stavební firmy. V novodobé historii dnešních oddílů, resp. jejich historických předchůdců, se jedná o několikáté stěhování. Od roku 1985, alespoň dle mé paměti, se stěhujeme již po sedmé. Snad to stěhování osmé bude posledním.
Když jsem jako prcek vstoupil do „turistického“ oddílu, tehdy bez čísla 4 a přívlastku skautský, měli jsme klubovnu v dlouhém dřevěném baráku Pod Vinicí, hned za ochozy fotbalového hřiště na Tesle. Oddíl se jmenoval HORIZONT, psal se rok 1980 a já netušil, že oddíl byl původně skautský a až vůbec, že by někdy skautským ve svém názvu zase někdy měl. Jaká shoda okolností, že se po téměř čtvrtstoletí vrátíme na skoro stejné místo.
Na Vinici jsme byli asi do roku 1985/86. Pak nás jeden počin soudružky skupinové pionýrské vedoucí zbavil jak baráku s klubovnou, tak báječného místa pro hry a klukovské dobrodružství. Po prvním stěhováním nás strčili do nějaké stavební buňky na nedalekém hřišti, v prostoru volejbalových kurtů. A my jsme jim tam překáželi až vadili. Tak zase pryč. Po druhé.
Tentokrát jsme prostory pro klubovničku našli v objektu bývalé TMS,
dnes je to budova Lékárny U Raka. Malá místnost, kde jsme
se tlačili, na hry jen plácek před panelákem. Nájemní smlouva skončila,
nám se podařilo sehnat lepší. Třetí stěhování jakoby do
třetice všeho dobrého
.
Následně jsme se dostali do asi největší klubovny, v objektu učiliště Na Spravedlnosti. Klubovna hezká, slunná, ale na dvorečku jsme tentokrát rušili odpočívající chlupáče – policejní psi. Když jsme šli kousek vedle, na trávu, vadili jsme zase nájemníkům činžáku. Že křičíme, hulákáme a běháním po trávě jím ji ničíme. Zase špatně. Pak svitla naděje, že se budeme moci přestěhovat do svého – a v té době již skautského objektu. Na nějakou dobu jsme se octli na ulici. Ze staré klubovny jsme byli vyšoupnuti a nová ještě nebyla dokončená. Čtvrté stěhování.
Až v roce 2000 jsme se mohli nastěhovat do nově otevřeného Skautského domova „Na Špici“, na soutoku Labe a Chrudimky. Tady se zdálo, že konečně zakotvíme. Krásné a pro naši činnost téměř ideální prostředí parku na soutoku, stranou obydlí. Toto se časem ukázalo jako nevýhoda – rozbité sklo a neskutečný bordel během letních dní po chlastačkách všemožných skupin. Tak trochu nás zaskočilo rozkradení dlažby okolo objektu. Asi si místní pomohli k hezkým chodníčkům na zahrádkách. Když jsme klubovnu a celý dům dali konečně dokupy, přišel šok. Natřikrát rozkradená střecha, následně úmyslně podpálený Skautský domov. Zase na ulici, tentokrát bez majetku. Květnové ráno roku 2005 bylo černým dnem.
Dočasné útočiště jsme našli v domečku sousedního oddílu v Labské ulici. Po páté. Tady jsme byli za plotem, místo na hry dobré, kousek do parku pod Zámkem, ale v zimě tenká dřevostavba téměř nepoužitelná. Šílená zima, kamna moc nestíhaly.
Pak se věci začaly hýbat a my si mohli vybrat z několika nabídek
budoucí klubovny. Vybrali jsme si variantu, která se nám jevila jako
perspektivní. Však byla taky nejdražší. Od roku 2006/07 jsme mohli říct:
Zase nám, skautům, patří kus pozemku a dům.
Získali jsme část
areálu bývalého zahradnictví – a začali budovat Skautské centrum Vinice. A tak jsme se po
dlouhé době vrátili obloukem nedaleko místa, odkud jsme museli odejít.
Po šesté.
Sedmé stěhování bylo takové zvláštní. Opouštíme místo s vědomím, že se sem zanedlouho vrátíme. Tentokrát nám azyl poskytuje 10. „Dívčí“ středisko a na nějakou dobu se scházíme v Devotyho ulici na Višňovce.
Komentáře
Zatím žádné…
Přidat komentář
- Na jiné komentáře odkazujte jejich pořadovým číslem v hranatých závorkách, např. [42].
- Podporujeme gravatary.
- HTML značky nejsou povolené. Můžete však použít Texy! syntaxi – "text odkazu":odkaz, **tučně**, //kurzíva//.
- Povinné jsou pouze jméno (přezdívka) a nějaký komentář.
